Senát 24.11.2022 schválil daňový balíček, který mimo jiné zavádí tzv. windfall tax neboli daň z neočekávaných zisků vycházející z parametrů nařízení Evropské unie.
Dočasná mimořádná daň by měla platit od 1.1.2023 pro dobu 3 let pro mimořádně ziskové společnosti z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářštví a těžby a zpracování fosilních paliv. Windfall tax bude fungovat jako 60% daňová přirážka aplikovaná na nadměrná zisk těchto firem stanovený jako rozdíl mezi základem daně v letech 2023-2025 a průměrem základů daně za poslední 4 roky navýšením o 20%. MF očekává výnos z této mimořádné daně ve výši cca 85 mld. Kč v roce 2023, dalších cca 15 mld. Kč. mají v příštím roce přinést cenové stropy EU pro výrobce elektrické energie.
Nastavení a výpočet daně
Nová daň se bude vztahovat na podniky s významnou činností v odvětvích, ve kterých dochází ke vzniku neočekávaných zisků, tedy výroby, rozvodu a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, petrolejářství, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. V bankovním sektoru windfall tax dopadne na banky s čistými úrokovými výnosy v loňském roce nad 6 mld. Kč, což je podle České národní banky hranice obecně oddělující velké a střední či malé banky. V oblasti výroby a distribuce energií a velkoobchodu s pohonnými hmotami se budou posuzovat celé holdingy. Pokud má daný holding z rozhodných činností čistý obrat v loňském roce alespoň 2 mld. Kč ročně, bude se na společnosti tohoto holdingu s činností v daných oblastech aplikovat windfall tax. „Vytvořením příjmového testu sledujeme náš záměr zacílit windfall daň skutečně jen na velké firmy a nezvyšovat daňovou zátěž malým a středním podnikům. Posuzováním celých holdingů v oblasti energetiky pak chceme eliminovat nežádoucí efekt přelévání zisků k mateřským společnostem,“ vysvětluje Zbyněk Stanjura. V ostatních oblastech, tedy petrochemii, koksárenství a těžbě fosilních paliv podléhají nové dani v důsledku evropských pravidel všechny činné firmy, které mají v daném aktuálním zdaňovacím období příjmy z těchto rozhodných činností vyšší než 50 mil. Kč, a současně příjmy z těchto činností tvořili alespoň 25 % jejich čisté obratu za loňský rok. Tato hranice zajistí, že windfall tax nebude aplikována na malé firmy, které mají pouze okrajové příjmy v dotčené činnosti.
Sazba windfall tax činí podle schváleného návrhu Poslaneckou sněmovnou 60 % a dotčeným firmám se aplikuje jako daňová přirážka k 19% sazbě daně z příjmů právnických osob na jejich nadměrný zisk. Ten se bude počítat srovnáním základu daně v aktuálním roce s aritmetickým průměrem jeho historických základů daně za 4 předcházející zdaňovací období před šokem (tj. 2018-2021) navýšeným o 20% toleranční pásmo. Průměr za předchozí 4 roky se nebude posouvat v čase, tj. pro všechny roky 2023-2025 se bude poměřovat aktuální základ daně s průměrem za roky 2018-2021. MF původně navrhovalo srovnání se 7 lety nazpět (2015-2021), nicméně stávající úprava reflektuje požadavek Evropské komise. „Náš návrh na zavedení windfall daně respektuje evropská pravidla, a to jak u vybraných oblastí ekonomiky, tak u zvolené 60% sazby daňové přirážky či čtyřletého srovnávacího období. S vědomím složitosti meziročního porovnávání zisků jsme vytvořili 20% toleranční pásmo, které má kompenzovat meziroční výchylky,“ pokračuje Zbyněk Stanjura.
Návrh Komise explicitně hovoří o oblasti těžby a zpracování fosilních paliv (ropy, zemního plynu, černého uhlí). Národní vlády přitom mají možnost doplnit si vlastní windfall tax o další segmenty ekonomiky dle vlastního uvážení. „My jsme se rozhodli zapojit do připravované windfall daně také oblast bankovnictví, lépe řečeno několik největších bank splňujících test příjmů. Jsem přesvědčen, že jde o správné rozhodnutí, neboť český bankovní sektor vykazuje rekordní ziskovost nejen ve srovnání s předcházejícími obdobími, ale také v mezinárodním srovnání. Těchto zisků banky dosahují kvůli opakovaně rostoucí sazbě centrální banky, což jim výhodně úročí peníze uložené u ČNB. Výhodné úročení ale už v takové míře nepromítají do bankovních produktů pro své klienty s výjimkou hypotečních a dalších úvěrů, kde naopak úrokové sazby narůstají,“ říká Zbyněk Stanjura a dodává: „Rád bych také objasnil bankami navržené alternativní řešení na financování dopravní infrastruktury či dostupného bydlení. To se ale bavíme primárně o půjčkách rozvržených do mnoha následujících let a navíc za předpokladu, že budou existovat vhodné projekty. Ne o disponibilních penězích v rozpočtu na záchranu ohrožených domácností v energetické krizi.